Simon Frey
Simon Frey se narodil 5.července 1960 ve švýcarském Lucernu. Své vzdělání dokončil v roce 1979 a začal pracovat jako nezávislý fotograf — zejména pro noviny a různé příležitostné
projekty. Později se více zaměřil na komerční módní a portrétní fotografii. V roce
1995 založil vlastní firmu a věnuje se také elektronickým médiím, včetně Internetu a digitálních technologií.
Je možné, že Simon svou obsesi fotografií a fotografováním tak trochu zdědil. V raném dětství, dlouho předtím než udělal svou první fotografii, se zamiloval do objevů v dědečkově fotografickém archivu. Dědeček dříve působil jako novinový fotograf ve Švýcarsku.
Fotografie v Karolinu jsou výsledkem jednoho ze Simonových nezávislých nekomerčních projektů. Další fotografie budou následovat v příštích měsících. Simon si velmi cení toho, že může přispět svým malým dílem do festivalu Mene tekel.
Simon žije ve Švýcarsku a částečně také v Maďarsku a Španělsku. Je ženatý a je otcem dvou dětí.
Pár zajímavých detailů o projektu Simona Freye
První detaily projektu byly diskutovány někdy kolem poloviny roku 2006. Už v té době bylo jasné, že chceme vytvořit fotografie ani ne tolik „umělecké“ jako spíš „ultrarealistické“. Bylo tedy nutné rozhodnout se pro tu správnou technologii. Jasno bylo v tom, jak prezentovat výsledky projektu (v této souvislosti je nutné podotknout, že to, co je v Karolinu je jakýsi „mezistupeň“, konečná verze bude jiná). Černé pozadí, barevné fotografie a rozměr 1 m × 1 m byly naše základní zvolené parametry.
Využili jsme nejnovější dostupnou technologii
V době přípravy projektu bylo maximální rozlišení digitálních kamer 22 megapixelů na jeden záběr. Výsledky byly s tímto rozlišením velmi dobré, ale vynikající ostrost a „živost“, která byla na menších rozměrech, chyběla při tisku o rozměrech 1 m × 1 m. Použití velkoformátové kamery (4 na 5 palců) s klasickým filmem nepřicházelo v úvahu, protože je velmi zdlouhavé a to by našim „modelům“ během focení neumožňovalo přirozeně se pohybovat a mluvit.
Naštěstí firma PhaseOne (http://www.phaseone.com) oznámila na sklonku roku 2005, že uvede na trh nový digitální P45 back s extrémně velkým rozlišením 39 megapixelů, který je připojitelný k různým středoformátovým kamerám. Věděli jsme, že toto obrovské rozlišení by zasluhovalo použití dokonalého objektivu, a proto jsme se rozhodli pro objektiv 120mm Apo-Makro-Planar od firmy Zeiss (pro kameru Contax 645 AF). Je to jeden z nejlepších, který byl kdy pro středoformát vyroben.
Vybrali jsme si tuto konfiguraci, protože nám umožnila pracovat velmi rychle a svobodně. Ale trpěli jsme kvůli velikosti souborů, každý “syrový” (raw) soubor (tedy každý jednotlivý snímek!!) po kovertování do formátu Tiff měl 250 MB (při 16ti bitech na kanál). Bylo proto nutné vybavit počítače většími disky.
Výběr blesku a osvětlení byl naproti tomu nepoměrně snazší a jednodušší: Briese flash system s reflektorem Focus 220 (http://www.briese-lichttechnik.de). Světlo tohoto reflektoru je velmi unikátní, “měkké”, ale přitom plně soustředěné, výsledkem jsou proto velmi živé fotografie bez “tvrdosti” bodového světla nebo bez “plochosti” softboxu.
Opravdovou výzvou byl tisk
Je opravdu jen málo inkoustových tiskáren, které jsou schopny tisknout v takové kvalitě a v takových rozměrech. Nakonec jsme vybrali Epson 9800. Vyzkoušeli jsme mnoho papírů, nakonec jsme ale vybrali Hahnemühle Fine Art Pearl (http://www.hahnemuehle.com). Tento papír má vynikající povrch — a co je nejdůležitější — umí výborně reprodukovat temně černou bez ztráty detailů ve stínech, což je klasický problem inkoustových tiskáren.
Malá poznámka
Měli jsme už zkušenost i s většími tisky, ty byly ovšem čistě pro komerční účely. Tyto delikátní umělecké tisky pro nás byly novinkou (a stejně tak pro některé z našich dodavatelů) a bylo tedy nutné vyřešit spoustu problémů týkajících se matování (matting), rámování a přepravy. Dokonce i tašky pro přepravu fotografií na výstavy musely být vyrobeny na zakázku.
foto: Hana Truncova pro plakat Mene Tekel 2008