Otakar Číla
Akademický malíř, legionář, politický vězeň
Bohaté výtvarné tradice Nové Paky jsou nerozlučně spjaty s rody Suchardů a Čílů. 
Není bez zajímavosti, že u posledně jmenovaných se tři bratři ze třinácti dětí stali akademickými malíři — generál a legionář Mikuláš Antonín Číla, restaurátor Bohumil Číla a nejmladší Otakar Číla.
Narodil se 10. března 1894 a malířskému umění se vyučil v místní dílně Josefa Mühla. V roce 1913 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze.
Studium přerušila první světová válka, Otakar Číla byl odvelen na frontu do Karpat, v březnu 1915 přešel do ruského zajetí a o dva roky později vstoupil do Československých legií. Po vzniku Československa v roce 1918 se vracel do vlasti známým „vlakem svobody“ pod vedením bratra Antonína Číly.
Počátkem roku 1920 byl Otakar Číla vyslán velitelstvím československé armády na roční studijní pobyt do Číny a Indie.
První velkou výstavu uspořádal v Topičově salonu v Praze, ostatní následovaly v Hradci Králové a v řadě dalších velkých měst.
Po absolvování Akademie pod vedením profesora Vratislava Nechleby se věnoval portrétní praxi a vytvořil mnoho zajímavých podobizen, mimo jiné členů rodiny hudebního skladatele Antonína Dvořáka.
V roce 1926 byl tehdejším rektorem Akademie prof. Maxem Švabinským vyslán do Albánie, kam se opakovaně vracel a znalost tamního prostředí promítl do svých pláten.
V roce 1937 Otakar Číla natrvalo přesídlil do rodné Nové Paky a zabýval se studiem podkrkonošského kraje a loveckých námětů. Jako autor olejů s motivy pytláků a loveckých zátiší dosáhl nezpochybnitelného mistrovství.
Velkou odvahu a hluboký vztah k vlasti opět prokázal během období nacistické okupace. Od roku 1939 byl členem podzemního hnutí Obrana národa v Nové Pace. Do spolupráce s parašutisty a partyzánskou skupinou Kumburk zapojil i svého šestnáctiletého syna Vratislava.
V revolučních dnech 1945 provedl na novopackém okrese mobilizaci, která se díky jeho rozvážnému velení obešla bez zbytečných ztrát na životech a majetku českého obyvatelstva. Obdržel několik medailí za statečnost.
Následující léta přinesla Otakaru Čílovi mnoho ústrků a perzekuce, mj. mu nebylo umožněno vystavovat svá díla, ačkoliv byl od začátku aktivním členem Svazu výtvarných umělců.
Od roku 1948 se Otakar Číla jako národní socialista zapojil se synem Vratislavem do protikomunistického hnutí. Odbojová skupina byla však prozrazena a členové v srpnu 1949 pozatýkáni a odvezeni do vyšetřovací vazby Krajského soudu v Hradci Králové. Zde v nelidských podmínkách celý rok čekali na soud. Vykonstruovaný soudní proces se 72 obžalovanými byl zahájen jeden den před popravou Milady Horákové.
Otakar Číla byl odsouzen na dvacet let těžkého žaláře, synovi Vratislavovi byl navržen trest smrti, který byl později změněn na 22 let těžkého žaláře. Manželka MUDr. Božena Čílová a druhý syn Ing. Otakar byli převezeni do pracovních táborů.
Akademický malíř Otakar Číla prošel mnoha věznicemi. Na četné žádosti výtvarníků a pro špatný zdravotní stav byl podmíněně propuštěn na svobodu 30. dubna 1957. Podlomené zdraví umocněné zákazem tvůrčí činnosti a neutěšené společenské poměry si však vybraly svoji daň.
Poslední obraz s názvem Cesta do neznáma z roku 1971 již nedokončil.
Umělec, učitel, legionář Otakar Číla zemřel 28. března 1977.
V roce 1990 byl plně rehabilitován. Následující rok byla péčí jeho rodiny v čele s manželkou syna Vratislava paní Blankou Čílovou uspořádána po dlouhých 42 letech výstava jeho obrazů v Suchardově domě v Nové Pace. Reprezentativní průřez tvorbou Mistra Otakara Číly připravil v roce 2004 ze svých sbírek regionální patriot pan Roman Šlechta. Zasloužil se také o další výstavy v Moravské galerii v Brně, v Praze či vzdáleném Caracasu.
Pohnutý osud Otakara Číly odráží dramatické paradoxy dvacátého století. Zůstává mementem i pro budoucnost.
foto viz archiv Romana Šlechty, autor: Jaroslav Holeček, fotoateliér Praha, 60. léta.
