Naděžda Kavalírová
Po skončení války v roce 1945 
studovala medicínu na Karlově univerzitě. Únor 1948 prožívala v napětí jako národně-socialistická
funkcionářka, byla členkou jeho akademického klubu a hrozilo zatčení, byla žačkou Milady Horákové.
V roce 1949 se provdala, její manžel JUDr. Kavalír pracoval jako legislativec.
Pracovala jako hlavní sestra v Závodním ústavu národního zdraví Jáchymovských uranových dolů. V roce 1956 byla zatčena a odsouzena na 5 let vězení. Dva roky jí nesdělili nic o její rodině. Byla podmínečně propuštěna v roce 1959 na základě žádostí, které nepřetržitě podával její otec.
Po roce 1989 jí bylo LF UK studium medicíny uznáno. V roce 1990 byla zvolena místopředsedkyní KPV a v roce 2003 její předsedkyní. V čele Konfederace politických vězňů pracuje dodnes. Zasloužila se o řešení otázek odškodnění politických vězňů, podílela se na přípravě a formulování legislativních návrhů v této oblasti.
Jako předsedkyně spolupracovala při řešení zdravotních problémů svých členů. Nesmírnou houževnatostí se snažila pomoci při úpravě důchodů pro členy KPV, což se podařilo. Podílela se na řešení a rozvinutí dokumentačního střediska. Neúnavně se zasazuje a bojuje, i přes svůj vysoký věk, za zmírnění následků nespravedlivého jednání minulého režimu.
28. října 2006 získala vyznamenání Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv.
