Vilém a Karola Hejlovi

Verze pro tisk

Karola Hejlová (rozená Gajová) se narodila 23. ledna 1935 ve slovenské Likavce jako třetí dcera inženýra železničního stavitelství. Po smrti matky v roce 1938 se rodina přestěhovala do Čech.

Maturitu na gymnáziu hejl-vilem-300px.jpgsložila v roce 1953. Ve škole se seznámila se studentem Vilémem Hejlem, s nímž spojila svůj další osud.

Na podzim 1953 však do jejich života razantně vstoupila komunistická moc. Vilém Hejl byl spolu s dalšími bývalými spolužáky Drtinova gymnázia obviněn a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za ilegální činnost a pokus o obnovení skautské organizace Junák.

Ani Karola Gajová, tehdy již studentka lékařské fakulty v Olomouci, se nevyhnula perzekuci ze strany totalitního režimu. Zatímco Vilém Hejl putoval do kladenských dolů, Karolu Gajovou se Státní bezpečnost opakovaně snažila přimět ke spolupráci. Mladá studentka medicíny se však nenechala zlomit a brzy se dostavil trest. Na konci čtvrtého ročníku byla vyloučena ze studií, do školy se nakonec mohla vrátit až v roce 1960.

Šedesátá léta znamenala uvolnění poměrů. Karola Gajová v roce 1962 dokončila studium a o rok později se za Viléma Hejla provdala. Nastoupila jako lékařka do nemocnice v Třinci, Vilém Hejl začal spolupracovat s Krátkým filmem, pro který v té době napsal desítky scénářů k propagačním filmům, prosadil se rovněž jako úspěšný prozaik a autor rozhlasových her.

Na jaře 1968 se stal tiskovým tajemníkem organizace K 231, jež sdružovala bývalé politické vězně. Snaha vrátit někdejším vězňům komunistického režimu padesátých let občanská práva a odškodnit je za jejich utrpení byla násilně přerušena srpnovou okupací.

Tlak normalizačního režimu se stupňoval, přišly prověrky, sledování a výslechy na StB, dostavily se existenční starosti.

Hejlův podpis pod Chartu 77 pak byl jen logickým vyústěním celoživotního postoje. Další vlna represí nakonec manžele Hejlovy přiměla k odchodu z Československa.

V létě 1978 se dostali do Vídně, kde se Karola Hejlová brzy opět uplatnila ve svém oboru, koncem roku 1979 však Vilém Hejl získal vytoužené místo v mnichovské redakci Rádia Svobodná Evropa. Problémy s pracovním povolením a nadbytek lékařů v Německu vedly k tomu, že Karola Hejlová se do zdravotnictví mohla vrátit až koncem osmdesátých let, snažila se tedy alespoň pomáhat prací v Americkém fondu pro československé uprchlíky.

Vilém Hejl se stal ve Svobodné Evropě úspěšným novinářem a analytikem. Napsal stovky komentářů, v nichž se věnoval politickým a kulturním otázkám, své texty publikoval v exilovém tisku, vydal tři vynikající prózy, na svou práci v K 231 navázal dodnes nepřekonanou analýzou komunistických represí padesátých let Zpráva o organizovaném násilí.

Počátek roku 1989 byl příslibem velkých změn ve východní Evropě, Vilém Hejl s napětím sledoval události „Palachova týdne“ v Československu. Pádu berlínské zdi a listopadové revoluce se bohužel již nedočkal, zemřel 23. ledna 1989 v Mnichově.

Karola Hejlová se do České republiky vrátila až v roce 1995.

Pečlivě utříděný manželův osobní archiv, korespondenci, množství rukopisů a knihovnu v roce 2013 věnovala Památníku národního písemnictví.