Jiří Stránský
Narozen 12. srpna 1931, vyrůstal v intelektuální rodině. Jeho otec, významný právník, prošel 
Osvětimí a pak byl komunistickou justicí po roce 1948 odsouzen na dva roky nepodmíněně. Z matčiny strany je vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra. Mezi jeho příbuzné patří i zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík. Jiří Stránský studoval gymnázium, měl maturovat v roce 1950, byl však ze školy těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen.
Pak byl odveden na vojnu a pracoval u PTP.
V lednu roku 1953 byl obviněn z velezrady a odsouzen na osm let vězení — prošel několik pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů.
V roce 1960 byl amnestován. Po propuštění se živil jako kopáč u Vodních staveb, od roku 1965 pracoval u Benziny; při této práci externě spolupracoval jako asistent s filmovým studiem Barrandov.
Po roce 1989 začal Jiří Stránský znovu publikovat především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách. V roce 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a roku 1995 se stal předsedou Rady Národní knihovny. Nositel Ceny Karla Čapka pro rok 2006.
Těžiště tvorby Jiřího Stránského spočívá v autobiografických prózách, námětově čerpajících z prostředí komunistických žalářů i z doby poválečného osídlování pohraničí. Napsal též několik filmových scénářů a povídky určené dětem, v nichž se zračí jeho osobní zkušenost se skautingem, zásady solidarity, pomoc slabším, čest a nekompromisnost vůči mravním hodnotám.
Z jeho tvorby vyjímáme: Za plotem, psáno ve vězení (1953—1960) publikováno 1999, Štěstí, 1969, většina výtisků zabavena a zničena, kompletně vydáno až v roce 1990.
Zdivočelá země, 1970, zfilmováno 1997, Aukce, 1997 pokračování Zdivočelé země.
Přelet, 2001, Povídačky pro moje slunce, 2002, Tichá pošta, 2002, Povídačky pro Klárku, 2004, Perlorodky, 2005, Stařec a smrt, 2007.
