Irina Ratušinská

Verze pro tisk

Básnířka Irina Ratušinská (nar. 1954), Více o Irině Ratušinskéodborná asistentka na katedře fyziky Oděsského pedagogického institutu, byla nejmladší ženou, která se z politických důvodů ocitla v lágru bývalého Sovětského režimu. Den před dovršením svých devětadvacátých narozenin byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena k sedmi letům pracovního tábora se zostřeným režimem a k pěti letům vyhnanství na Sibiři jako státu „obzvlášť nebezpečná“. Základem obvinění se staly dva dopisy a pět básní, jež byly otištěny v zahraničí. Po sedmi měsících vazby KGB byla Ratušinská převezena do speciálního ženského pracovního tábora v Mordovii, známého též jako Malá zóna. Zde ve společnosti známých osobností sovětského disentu strávila tři a půl roku. Díky protestním kampaním ratusinska-irinaPEN klubu a osobním intervencím významných činitelů západního světa byla 9. října 1986, dva dny před schůzkou R. Reagana a M. Gorbačova v Reykjavíku, propuštěna na svobodu. Z vážných zdravotních důvodů jí bylo umožněno vycestovat s manželem do Velké Británie, později přednášela v USA a napsala autobiografický dokument Šedá je barva naděje, který byl přeložen do šestnácti jazyků. O rok později byla Ratušinská zbavena sovětského občanství. Když v roce 1999 získala zpět ruské občanství, vrátila se s rodinou do vlasti, oceněna šesti mezinárodními cenami za literaturu, a pokračuje v boji proti zlu komunistické diktatury, mj. románem  Stín portrétu (1999).