Jan Janků

Verze pro tisk

Narodil se 3. července 1921 v Jan JankůHanušovicích u Šumperka. Vystudoval obchodní akademii. Za války byl totálně nasazen, dostal se až do Francie. V roce 1946 obnovil skautskou organizace a svaz přátel Junáka.
Organizoval výlety a letní tábory a nadchl pro skautskou myšlenku mnoho mladých lidí i jejich rodiče. Dne 29.5.1949 byl zatčen a obviněn z velezrady. Ve vazební věznici v Uherském Hradišti se stal svědkem umučení členů
odbojové skupiny Světlana Karla Štrbíka a Aloise Pohůnka. Po roce výslechů a mučení v režii vyšetřovatele Aloise Grebeníčka následoval monstrproces ve Vsetíně. V souvislosti s likvidací skupiny Světlana bylo zatčeno více než 400 osob, procesy probíhaly dva roky. Šestnáct lidí dostalo absolutní trest a třináct rozsudků bylo vykonáno. Tři sta osob bylo odsouzeno k vysokým trestům.

Pro Jana Janků navrhoval prokurátor trest smrti, který byl změněn na dvacet let těžkého vězení. Po vysilující práci se stal lékárníkem ve věznici na Mírově. Věřícím vězňům často pomohl zajistit poslední pomazání. Na Mírově se Jan Janků setkal s řadou duchovních, například Vítem Tajovským, Otou Mádrem, Antonínem Huvarem, Karlem Otčenáškem, Janem Evangelistou Urbanem a dalšími, s nimiž se aktivně účastnil duchovního života. 

Strastiplná cesta čs. věznicemi skončila na Mírově v prosinci 1957. I po propuštění byl sledován STB, mohl pracovat jen v podřadných zaměstnáních, ale po Listopadu 1989 se opět aktivně zapojil do činnosti Junáka a podává svědectví o době
totality.