Meda Mládková

Verze pro tisk

(Narozena 8. září 1919)

V roce 1938 získala diplom profesionální mladkova-meda.jpgtanečnice u slavné choreografky Marty Albrechtové. Taneční kariéru odstartovala v Litvě, následně působila ve Vídni a s koncem války se vrátila do Prahy. Tady se v roce 1945 stala svědkem násilného odsunu Němců a tento zážitek sehrál v jejím životě zásadní roli. Rozhodla se z Československa odejít.

Nejprve se uchýlila do švýcarské Ženevy, kde si doplnila vzdělání o ekonomické a politické vědy a získala doktorát z ekonomie. Zároveň se stále věnovala své celoživotní lásce — tanci.

Po komunistickém převratu v Československu zůstala za hranicemi, ale kontakt s vlastí nikdy nepřerušila. Působila v časopise Skutečnost, do nějž přispívali exiloví autoři, a následně založila vlastní nakladatelství, s nímž spolupracovaly takové osobnosti literární scény, jako např. Julius Fitr, Peter Demetz nebo Ferdinand Peroutka.

V Paříži se Meda Mládková věnovala studiu dějin umění a právě tehdy se seznámila Františkem Kupkou, jehož tvorba významně ovlivnila její pohled na umění a doslova jí změnila život. Začala Kupkova díla sbírat a postupně se jí podařilo shromáždit největší soukromou sbírku jeho děl na světě.

Přestěhovala se za manželem Janem Mládkem do Washingtonu a zde společnými silami vybudovali výjimečnou sbírku umění. V roce 1968 začala Meda Mládková připravovat několik výstav v Praze, ale invaze vojsk Varšavské smlouvy všechny plány zmařila.

V podpoře umění a šíření věhlasu díla Františka Kupky tedy pokračovala ze Spojených států. Podílela se na Kupkově výstavě v Guggenheimově muzeu v New Yorku nebo na výstavě Stanislava Kolíbala v Livingstone-Clermont Gallery.

Po listopadu 1989 se vrátila do Prahy s úmyslem vytvořit osobitý prostor pro výstavu své sbírky moderního umění. Nakonec se jí podařilo získat Sovovy mlýny na pražské Kampě. Po rozsáhlé rekonstrukci muzeum slavnostně otevřelo své brány roku 2003. 

Činnost muzea je podporována Nadací Jana a Medy Mládkových, kterou Meda Mládková založila na památku svého muže a pro připomenutí jejich společných cílů.

V rámci 10. ročníku Mene Tekel jí byla ministrem kultury Danielem Hermanem předána resortní cena Mecenáš české kultury.