Přejít na navigaci
Program
Verze pro tisk
Program sedmého ročníku mezinárodního projektu proti totalitě, pro paměť národa Mene Tekel 2013
Program je aktuální k 15. únoru 2013
Rychlá orientace v programu:
Pondělí 25. února
Patron dne MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČR
11.00 hod. Nerudova ulice, Praha 1
Pietní shromáždění u pamětní desky Senátu Parlamentu ČR
Pořádá první místopředseda Senátu PČR MUDr. Přemysl Sobotka a Pražský akademický klub 48 při příležitosti 65. výročí památného pochodu studentů za svobodu a demokracii na Pražský hrad dne 25. února 1948.
13.00 hod. Galerie Karolina UK, Praha 1, Ovocný trh 3
Slavnostní vernisáž sedmidílného mezigeneračního výstavního projektu „Umění v nesvobodě“ pod záštitou rektora Univerzity Karlovy v Praze Prof. V. Hampla.
Za účasti delegace Konfederácie politických väzňov Slovenska, velvyslance Lotyšské republiky v ČR J. E. Kasparse Ozoliņše a dalších zástupců diplomatického sboru, lotyšské režisérky Dzintry Geky a významných představitelů kulturního a společenského života.
Scénář a produkce MgA. Daniela Řeřichová a Mgr. Jan Řeřicha. Kurátor Mgr. Michal Kuchta.
- Výstava Bedřich Barták (1924-1991) — Obrazy
- Výbor z rozsáhlého výtvarného díla mimořádně vzdělaného umělce a obětavého spoluvězně jáchymovských uranových dolů Bedřicha Bartáka. Průřez jeho tvorby dá vyniknout tragické reflexi komunistických kriminálů, mistrným plátnům se symbolickým významem, obrazům, z nichž tryskají vášně a city, člověčenství i tichému podobenství sakrálních děl zakotvených v české krajině i v krajině duše.
Připravila dcera B. Bartáka Mgr. Anna Chytková a MUDr. Tomáš Chytka.
Koncem září 1950, těsně před složením poslední zkoušky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, byl B. Barták zatčen a následně Státním soudem za „velezradu“ odsouzen na dvanáct let těžkého žaláře do jáchymovských uranových dolů. V únoru 1974 byl Městským soudem v Praze částečně rehabilitován a o rok později se jako scénograf a kostýmní výtvarník do plzeňského divadla vrátil a od té doby zde spoluvytvořil kolem 175 inscenací.
Bedřich Barták byl soudně kompletně rehabilitován v roce 1990.
- Výstava Dopisy ze Sibiře psané na březové kůře představuje nejtragičtější momenty lotyšských dějin 20. století — represe sovětského okupačního režimu proti obyvatelům Lotyšska.
- Dopisy ze Sibiře psané na březové kůře byly mezi lety 1941 a 1956 napsány Lotyši, kteří byli bez jakéhokoli soudního nařízení deportováni do vzdálených oblastí Sovětského svazu — jak do táborů nucených práce gulagů, tak do míst nuceného pobytu na Sibiři.
Dopisy ze Sibiře napsané na březové kůře byly v roce 2009 zařazeny do lotyšského národního registru v rámci programu UNESCO „Paměť světa“ a jsou uloženy v sedmi lotyšských muzeích.
Výstavu připravila pracovní skupina z Muzea v Tukums, projekt financovala poslankyně Evropského parlamentu Sandra Kalniete a Velvyslanectví Lotyšské republiky v ČR. Překlad do češtiny Kristýna Altmanová.
- Výstava Vězeňská cela Karla Pecky
- Prostorová expozice z knižního fondu nakladatelství Atlantis, námět Jitka Uhdeová. S přispěním dobových reliktů z archivu PhDr. Aleše Kýra a Aleny Kafkové.
- Karel Pecka: korunní svědek české prózy
- Výstavní projekt studentů Literární akademie — soukromé vysoké školy Josefa Škvoreckého — koláž obrazových dokumentů je především výstupem z průzkumu literární pozůstalosti uložené v Památníku národního písemnictví. Odborné vedení PhDr. Markéta Kořená.
- Výstava Pavla Reisenauera (* 1961) Opičí hory
- Cyklus obrazů z Jáchymovského pekla, ze zaniklých krušnohorských uranových dolů a lágrů, v nichž Karel Pecka strávil čtyři roky života.
- Samizdatová tvorba Karla Pecky
- Příspěvek z fondu knihovny Libri prohibiti, která má nejrozsáhlejší sbírky publikací domácí opozice i čsl. exilu po druhé světové válce nejen v České republice, ale i v Evropě. Soustředěny jsou zde také dokumenty o porušování lidských a občanských práv v bývalém Československu a v celém sovětském bloku. Pro Mene Tekel byly vybrány autentické rukopisy spisovatele Karla Pecky.
Odborná spolupráce Jiří Gruntorád.
- „Řekni ďáblovi ne"
- Akademie výtvarných umění v Praze připravila v gesci Prof. Vladimíra Kokolii instalaci, v níž každý ze šesti zúčastněných studentů uchopuje po svém téma moci, manipulace, odcizení, oběti, symbolu a paměti: Sylva Březnová (Ateliér sochy I Jaroslava Róny), Jaroslav Fritsch (Ateliér malby I prof. Jiřího Sopka), Michal Janiga (Ateliér figuálního sochařství prof. Jana Hendrycha), Lenka Kahuda Klokočková (Ateliér grafiky I prof. Jiřího Lindovského), Ondřej Vinš (Ateliér malby IV prof. Martina Mainera) a Helena Štěrbová (absolventka Ateliéru restaurování výtvarných děl sochařských prof. Petra Siegla).
- Má země a svoboda
- Vybrané práce účastníků výtvarné soutěže ZUŠ a ZŠ v oborech volná tvorba a fotografie.
Spolupracovali Josef Kobra Kučera, Ivana Rakoušová, Miroslav Lédl, Daniela Řeřichová a pedagogové výtvarné výchovy. Oceněná díla, vyhodnocená odbornou porotou, symbolizují hlavní záměr projektu MT směrem ke vzdělávání a poznávání historie v nejširších společenských souvislostech.
Křest knihy „Český a slovenský komunismus (1921—2011)“, Kalous Jan; Kocian Jiří (eds.), vydal Ústav soudobých dějin Akademie věd ČR a Ústav pro studium totalitních režimů.
- Hlavním záměrem publikace je prezentace výsledků současného výzkumu vybraných aspektů historie českého a slovenského komunismu, komunistické strany, ale také vztahu společnosti k této ideologii. Studie potvrzují, že český a slovenský komunismus je podstatným a v mnoha ohledech tragickým obdobím nedávné minulosti Československa.
Ocenění vítězů dětské výtvarné soutěže pod záštitou radního hl.m. Prahy Ing. Václava Novotného.
Moderuje herečka Divadla A. Dvořáka v Příbrami Debora Štolbová.
Součástí výstavy, která je veřejnosti volně přístupná do 7. března denně od 10 do 18 hodin, je projekce tematických dokumentů dle zájmu návštěvníků:
- Jáchymov
- Jeden z prvních šokujících dokumentů o zrůdných praktikách komunistického režimu natočil v roce 1991 podle vlastního scénáře Vladimír Pacl.
Televizní snímek má dvě roviny. Autentická svědectví bývalých politických vězňů, popisujících děsivé podmínky nucené práce v jáchymovských dolech, jsou konfrontována s výpovědí tehdejších dozorců. Dokument je rámován historií regionu, jehož význam posunul objev nositelky Nobelovy ceny Marie Curie, pod jejím vedením byly prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Té radioaktivity, která v nekontrolovatelné síle ohrožovala zdraví a životy 35 tisíc vězňů v uranových dolech. Tragické paradoxy doby jsou umocněny symbolickými názvy jáchymovských lágrů Svornost, Rovnost, Bratrství…
- Zaniklý svět Karla Pecky
- Životopisná esej je prolínáním autobiografických prvků z díla a autentických vzpomínek jednoho z našich předních spisovatelů tzv. "muklovské literatury". Režie Pavel Štingl, 2007
Od roku 1989 se na knižních pultech objevila celá řada vzpomínkových děl těch, kteří jako političtí vězni padesátých let prošli pracovními lágry uranových dolů. Dílem osudu, který po všech útrapách umožnil Karlovi Peckovi dočkat se doby, kdy jeho romány mohly legálně vycházet, došel sám spisovatel dokonce až k vlastní autobiografii, kterou s ním sepsal Jan Lukeš. "Hry doopravdy" se staly důležitou součástí scénáře "Zaniklého světa Karla Pecky." Snímek sám je pokusem dokumentárně vyjádřit nejen podivný příběh jednoho českého spisovatele, ale také zazrcadlit epochu poměrně nedávnou z úhlu pohledu pozorovatele "za oponou či za ostnatým drátem".
- Tóny v tichu
- Dokumentární film Igora Sivakova „Tóny v tichu“ (2011) z dílny Ústavu pamäti národa (Slovensko). Jedná se o citlivý portrét dirigenta a hudebního pedagoga Zdeňka Bílka (1923-2006), umělce evropského formátu a vysokých morálních kvalit, který s pokorou i nadhledem snášel příkoří totalitní moci.
Zdeněk Bílek už v roce 1954 dirigoval Slovensku filharmonii. Od roku 1961 byl komunisty pronásledován a vězněn v rámci procesu s katolickými kněžími (jeho bratr byl katolický kněz). V roce 1966 dostal jako dirigent angažmá v Petrohradské filharmonii, v letech 1969-1975 ve filharmonii B. Martinů ve Zlíně a později v košické opeře. Byl mimořádně jazykově zdatný, ovládal dvanáct cizích jazyků, proto neměl problém umělecky působit v různých evropských zemích. Své znalosti a vášeň k hudbě předával studentům konzervatoře a Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V roce 2004 sbírku mezinárodních ocenění obohatila Cena Fra Angelica, kterou mu udělila Rada Konference biskupů Slovenska pro vědu, vzdělání a kulturu.
- Zaváté šlépěje
- Dramatický osud sochaře Jaroslava Šlezingera natočil podle knihy Marie Bohuňovské režisér Petr Palovčík v roce 2006.
Akademický sochař Jaroslav Šlezinger (1911—1955) působil jako řádný profesor na UMPRUM v Brně. Byl vězněm dvou totalitních režimů — nacismu a komunismu.
Je mj. autorem sousoší Zaváté šlépěje, Památníku padlým v Třebelovicích, sochy sv. Václava v Jihlavě a mnoha sakrálních i světských plastik a reliéfů. Jeho nejvýraznějším činem v Jihlavě bylo zhotovení sochy prezidenta T. G. Masaryka.
V padesátých letech minulého století se Jaroslav Šlezinger stal jednou z obětí vykonstruovaného politického procesu. Původní trest smrti byl změněn na 25 let těžkého žaláře.
Při vysilující práci v jáchymovské Věži smrti, kde se zpracovával uran, Šlezinger onemocněl leukémií a v komunistickém lágru zemřel.
- Agapitov a zachránění
- Film o návratu na sever a do minulosti. Režie Dzintra Geka, Lotyšsko, 2009.
Deportace z 14. června 1941 rozptýlily po dalekých sibiřských pláních 15 425 obyvatel Lotyšska, odsouzených k ponížení, hladu a smrti. Mezi nimi bylo také 3750 dětí.
Na ostrově smrti v Agapitově se na podzim roku 1942 ocitlo 700 matek s dětmi nejrůznějších národností, přežilo kolem 60 lidí, mezi nimi i šestice lotyšských dětí: Biruta Kazaková, Pavels Kliesbergs, Venta un Ilmārs Grāvītisovi, Pēteris Bērziņš a Valentīna Voicišová. Jejich vzpomínky na strastiplné dětství rámcují cestu filmového štábu po stopách lotyšských vysídlenců. Mnozí tu zůstali nadobro, i po vypršení trestu, svou rodnou řeč zapomněli, vzdali se i někdejšího snu vrátit se do své vlasti…
- Sonety ze stínu šibenice
- V procesu s Miladou Horákovou dostal ekonom a novinář Jiří Hejda pětadvacet let. Léta šeptal své verše do zdí mnoha kriminálů. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie Petra Všelichová.
Ve světové literatuře najdeme jenom málo tak pozoruhodných důkazů o velikosti lidského ducha, jakým je sto padesát sonetů vytvořených bez pomoci tužky a papíru v průběhu třinácti žalářnických let politického vězně Jiřího Hejdy v kobkách na Pankráci, v Ruzyni, na Mírově, v Leopoldově a ve Valdicích. Celkem dva tisíce jedno sto veršů postupně ukládaných a vrývaných do paměti. Opravdu zvláštní plod rozsudku, který zněl: doživotí.
- Mládež patří nám!
- Z dokumentárního cyklu ČT o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu připravili L. Navara a P. Všelichová.
Antonín Huvar (1922—2009), na kněze byl vysvěcen 5. července 1947. Poté nastoupil na první působiště do farnosti Vizovice a Pozděchov, kde se intenzivně věnoval mládeži: organizoval pro děti výlety do okolí, filmová představení, hry, exerciční kurzy a vedl je ke sportu.
Pro svůj kritický postoj ke komunistickému režimu, kázáním i letákům byl dne 9. listopadu 1948 odsouzen Státním soudem za zločin úkladů o republiku na deset let. Celkem prošel třináct převýchovných ústavů, věznic, táborů, např. Bory, Valdice, Mírov, pracoval v nápravných táborech v dolech ve Rtyni v Podkrkonoší a v Jiřetíně. Z vězení byl propuštěn 26. září 1958.
Celý jeho život byl naplněn usilovnou činností pro mládež, skauty, vedením exercicií, přednášek, vydáváním knižních publikací, samizdatů, přípravou rozhlasových relací. V roce 1998 mu prezident Václav Havel propůjčil řád T. G. Masaryka III. třídy. P. Huvar byl familiářem řádu P. Marie Jeruzalémské a v roce 1995 ho papež Jan Pavel II. jmenoval papežským prelátem s titulem monsignora. P. Antonín Huvar zemřel 22. září 2009 v Novém Jičíně.
- Zabiti pro orgány. Tajné transplantační obchody čínského státu
- Film odhaluje šokující příběh, který se stále odehrává v Číně, ale mnoha lidem je dosud neznám: odebírání životně důležitých orgánů vězňům svědomí v Číně.
Vyrobila televize NTD, původní znění v angličtině s českými titulky.
V průběhu výstavy budou k dispozici odborné publikace a knižní tituly vztahující se k politickým represím.
15.00 hod. Chrám sv. Mikuláše, Staroměstské náměstí, Praha 1
Slavnostní zahájení festivalu Mene Tekel
Uvítání Mgr. Renata Wesleyová, farářka Chrámu sv. Mikuláše, za účasti biskupa pražské diecéze Doc. ThDr. Davida Tonzara, Th.D., a ThDr. Tomáše Butty, patriarchy Církve československé husitské.
Muklovská hymna.
Zamyšlení nad posláním festivalu: MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR, primátor hl.m. Prahy MUDr. Bohuslav Svoboda, prezident INTER ASSO — Mezinárodní asociace bývalých politických vězňů a obětí komunismu Jure Knezović, biskup Starokatolické církve v ČR ThMgr. Dušan Hejbal. Závěrečná promluva a modlitba Páně Dr. h.c. Anton Srholec, předseda Konfederácie politických väzňov Slovenska. Verše J. Herzingera přednese ředitel Mene Tekel Mgr. Jan Řeřicha.
Moderuje ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Mgr. Daniel Herman.
Součástí programu je komorní koncert v podání Tria Cantabile. Zazní skladby: Ivana Loudová — staročeské písně pro soprán, flétnu a harfu, Antonín Dvořák — Biblické písně pro soprán a harfu, Zdeněk Folprecht — Menuet ze Svity ve starém slohu pro flétnu a harfu, G. F. Händel — Meine Selle pro soprán, flétnu a harfu.
Trio cantabile, založené v roce 1985 v Praze, je souborem nanejvýš zajímavého a poměrně vzácného složení: spojuje lidský hlas a lahodný stříbrný tón flétny s jemně barevnými harmoniemi harfy. Ludmila Vernerová (soprán), Václav Kunt (flétna), Lydie Härtelová (harfa).
19.30 hod. Bio Konvikt-Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1
Vernisáž výstavy filmových plakátů z padesátých let
Úvod Mgr. Petr Slinták.
Národní filmový archiv se k tématu MT „Umění v nesvobodě“ připojil cyklem českých budovatelských komedií z počátku 50. let minulého století. Ze všech filmových žánrů zejména komedie pro svoji oblibu u publika představovala vhodný nástroj propagandy ze strany vládnoucího režimu.
Retrospektiva je doprovázena výstavou dobových filmových plakátů ve foyer kina.
20.00 hod. Bio Konvikt-Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1
Pod záštitou velvyslance Lotyšské republiky v ČR J. E. Kasparse Ozoliņše.
Slavnostní premiéra filmového dokumentu lotyšské režisérky Dzintry Geky „Sibiřská bilance“ o deportacích občanů z Lotyšska na Sibiř v letech 1941-1949. Osobní účast autorky cyklu sibiřská sága Dzintry Geky.
- Dzintra Geka, režisérka a producentka, na svém kontě má několik desítek dokumentů humanitního zaměření. Svou dokumentární tvorbou se dotýká i dramatického osudu vzdělanostně a hospodářky vyspělého Lotyšska, které teprve v roce 1918 získalo nezávislost na Rusku. V období 1940—41 bylo Lotyšsko anektováno Sovětským svazem, v letech 1941-44 okupováno Německem a poté od roku 1944 až do 1991 opět Sovětským svazem. Politické a občanské peripetie včetně násilných deportací se nevyhnuly žádné lotyšské rodině včetně rodiny autorky dokumentů Dzintry Geky.
Za dokument „Sibiřská balance” (2011) jí byla na mezinárodním filmovém festivalu v Jekatěrinburgu v roce 2011 udělena zvláštní cena poroty.
Cyklus sibiřská sága reflektuje zároveň osobní vztah režisérky k bolestnému tématu. Její otec byl jako člen lotyšských legií v roce 1951 zatčen a odsouzen na 25 let do gulagu. Později mu byl trest snížen na 15 let a roku 1966 byl osvobozen, avšak bez práva vrátit se do vlasti. Jeho dcera se ve svých 16 letech vydala na Sibiř, do Omsku, aby se s ním setkala. Hluboký dojem o nespravedlivě pronásledovaných lidech vedl v roce 1999 k natočení prvního filmu o deportovaných dětech, po něm následoval celý cyklus dokumentů s tématem vysídlování v letech 1941 a 1949 z Lotyšska. V současnosti připravuje další dokument s názvem “Kde zůstali otcové?”
Z bohaté filmografie uvádíme několik oceněných dokumentů: Trasa Ķekava-Omská oblast 1949 (2012); Sibiřská bilance (2011); Připomínej Sibiř (2010); Agapitov a zachránění (2009); …a Igarka, naděje a motýl (2008); Vzpomínat, nebo zapomenout (2006); Sibiřské deníky (2002—3).
Překlad filmu a souvisejících materiálů z lotyštiny do češtiny Mgr. Michal Škrabal.
21.00 hod. Hudební klub Vagon, Národní třída 25, Praha 1
Zahájení hudební přehlídky „Rockem proti totalitě“
Úvodní slovo moderátora Mene Tekel — komentář hudebního klipu Pronásledování Falun Gongu (vzpomínka na 20. 7. 1999) a výstavy fotografií a obrazů zachycujících vývoj a pronásledování meditační praxe Falun Gong.
V roce 1992 byla v Číně zveřejněna panem Li Hongzhim a dnes ji praktikuje přes 100 milionů lidí ve více než 90 zemích. Skládá se z pěti meditačních cvičení a učení, které zdůrazňuje zlepšování vlastního charakteru podle hodnot pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Když podle vládních statistik počet lidí věnujících se Falun Gongu dosáhl 70 milionů, a tak o 15 milionů převýšil počet komunistů, bývalý čínský vůdce Ťiang Ce-min nařídil Falun Gong vyhladit. Od té doby jsou praktikující Falun Gongu v Číně zavírání do věznic nebo pracovních táborů, kde jsou krutě mučeni a mnozí zabíjeni procedurou násilného odběru životně důležitých orgánů.
Vystoupí skupiny Matou Noir a Trombenik
- Matou Noir — kombinace smyčců a bicích, jazzových melodií a akordeonu, propojení tradiční hudby s moderními směry — to vše jsou základní myšlenky hudebního tělesa Matou Noir. Originální aranžmá a alternace nástrojů přináší vždy nový a unikátní zážitek nejen pro posluchače, ale i pro hudebníky samotné.
- Trombenik - pod maskou Trombeniku se skrývá rocker, folklorista, středověký trubadúr, alternativní polykač střídajících se různých taktů, folkař, funkyman i ethnovlnař.
Základem jsou klezmerové melodie sycené jazzem, balkánským duchem, cikánskou nespoutaností, latinskoamerickým rytmem, a zastřešené ethnoklenbou a nabíjející rockovou municí.
Nahoru
Úterý 26. února
Patron dne Leo Žídek, místopředseda KPV ČR
10.00 hod. Bio Konvikt-Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1
Diskusní kulatý stůl na téma „Umění v nesvobodě. Svědomí umělce“. Účastní se významné osobnosti kulturní obce: Rudolf Dobiáš, slovenský básník a politický vězeň padesátých let, Doc. Milan Uhde, dramatik a spisovatel, Prof. Vladimír Kokolia, výtvarník a prorektor Akademie výtvarných umění, PhDr. Jan Lukeš, publicista a historik, lotyšská režisérka Dzintra Geka. Moderuje historik, publicista a známý televizní redaktor Vladimír Kučera (např. cyklus Historie.cs). Diskutovat budou studenti humanitních a uměleckých škol.
Diskusní kulatý stůl můžete sledovat v přímém přenosu na ČT24 Kultura on-line, kde ho můžete později shlédnout i ze záznamu. Více o přenosech najdete v článku Co je KULTURA ON-LINE.
10.00 hod. Jednací sál Senátu PČR, Praha 1
Seminář „Role a význam institucí historické paměti" při příležitosti 5. výročí vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek. Pořádá ÚSTR a Senát PČR.
Vstup pro registrované účastníky. Registrace na sekretariátu ÚSTR tel č. 420 221 008 274, 420 221 008 322.
15.00 hod. Právnická fakulta, Praha 1
Vernisáž výstavy “Totalita v Evropě“
Ve spolupráci s ÚSTR a PF UK.
Výstava představuje statistiku obětí nejtěžších zločinů fašismu/nacismu a komunismu 20. století z dvanácti dnešních států Evropské unie. Výstava je koncipována jako černé album, ve kterém je každému státu věnováno po jedné stránce pro totalitní režim, jeho oběti, některé hlavní zodpovědné činitele a jejich trestněprávní stíhání po pádu režimu. Součástí expozice je promítání krátkých dokumentárních filmů s tematikou zločinů totalitních režimů z různých evropských zemí. Na výstavě se podílely dvě desítky institucí a organizací sdružených v Platformě evropské paměti a svědomí, jejichž cílem je zvýšit povědomí o tomto neblahém společném evropském dědictví a o nutnosti hájit základní lidská práva, napomoci lepšímu porozumění mezi občany Evropy a napomoci zabránit možnému vzniku totalitní moci v budoucnosti.
Středa 6. března 16.00-18.00 hod., Právnická fakulta UK
Doprovodná akce k mezinárodní putovní výstavě „Totalita v Evropě“. Panelová diskuse na téma zločinů páchaných komunistickým režimem v Československu „Zabíjení na hranicích — zločin proti lidskosti?" Pořádá Spolek českých právníků Všehrd a Platforma evropské paměti a svědomí.
17.30 hod. Bio Konvikt-Ponrepo, Bartolomějská 11 Praha 1
Cyklus českých budovatelských komedií z počátku 50. let minulého století.
„Zítra se bude tančit všude“ (režie Vladimír Vlček, 1952)
- Hrají Zdeněk Buchvaldek, Eva Kubešová, Miloš Nesvadba, Marcela Martínková, Jiří Vala, Jiří Adamíra
- Příběh o partě svazáků, kteří se i přes vzájemné rozpory nakonec domluví a společně nacvičí vystoupení lidových písní a tanců, které předvedou na festivalu demokratické mládeže v Berlíně. „Mír — to je radost, mír — to je štěstí, mír — to je láska, mír — to je pokojná práce. Chtěli jsme udělat radostný film o šťastných lidech práce. I tanec a píseň znamená mír, proto jsme točili film roztančený, rozezpívaný, který by ukázal na životě našich nových mladých lidí kus bohatství našeho lidového umění.“ (Vladimír Vlček).
Odborný komentář Mgr. Tomáš Hála
18.00 hod. Galerie Karolina, Ovocný trh 3, Praha 1
„Zvony a hroby“
Literárně hudební pásmo ze stejnojmenné knihy Rudolfa Dobiáše, věnované památce živých a mrtvých politických vězňů. Kapitolu „Príbehy z prítmia“ přednese člen činohry Slovenského národného divadla Štefan Bučko. Literární kompozici umocní hudebními improvizacemi dirigent Pavol Baxa na keyboard. Součástí pořadu je prezentace románu Rudolfa Dobiáše „Johana. Johanin chlapec. Kronika lásky a smrti“. Román z vesnického prostředí na pozadí násilné kolektivizace a lidové vzpoury vykresluje vztahy mladých lidí a jejich tragické vyústění.
Osobní účast autora.
Rudolf Dobiáš, narozen 29. září 1934 v Dobré u Trenčína, v letech 1945—1953 studoval na gymnáziu v Trenčíně, kde také maturoval. První básně publikoval v roce 1953, kdy jej jako osmnáctiletého maturanta nespravedlivě obvinili z protistátní činnosti a stal se jednou z obětí komunistického teroru. Odsoudili ho na 18 let vězení, byl vězněn v Jáchymově. Na základě amnestie byl po osmi letech propuštěn na svobodu. V následujících letech, sice svobodný, musel bojovat o holou existenci.
Pro děti a mládež napsal více než třicet pohádkových her. Navzdory tragické životní zkušenosti má jeho poezie a pohádky pro děti v sobě mnoho hravosti, fantazie a humorně odlehčeného pohledu na dětský svět. Ve verších prokázal cit pro zvukomalebnost slovenského jazyka, zdůraznil základní hodnoty života. Jeho novely se nepřímo vracejí k temnotě prožitého období. Teprve po pádu komunistického režimu v roce 1989 začíná psát knihy, v nichž se noří do své minulosti, přináší obrazy politicky motivovaného násilí a tragických osudů lidí své generace. Zejména jeho "knihy z přítmí" významně obohatily současnou slovenskou literaturu. Znovu zvýraznily její humanistickou tradici a podávají dramatický a umělecky sugestivní obraz slovenského života ve druhé polovině dvacátého století.
R. Dobiáš působí v Konfederaci politických vězňů SR, v rozhlasových a televizních radách, je šéfredaktorem časopisu Svědectví. Za svou tvorbu získal řadu ocenění a uznání.
21.00 hod. Hudební klub Vagon, Národní třída 25, Praha 1
Hudební přehlídka „Rockem proti totalitě“
Úvodní slovo moderátora Mene Tekel — komentář hudebního klipu Pronásledování Falun Gongu (vzpomínka na 20. 7. 1999) a výstavy fotografií a obrazů zachycujících vývoj a pronásledování meditační praxe Falun Gong.
V roce 1992 byla v Číně zveřejněna panem Li Hongzhim a dnes ji praktikuje přes 100 milionů lidí ve více než 90 zemích. Skládá se z pěti meditačních cvičení a učení, které zdůrazňuje zlepšování vlastního charakteru podle hodnot pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Když podle vládních statistik počet lidí věnujících se Falun Gongu dosáhl 70 milionů, a tak o 15 milionů převýšil počet komunistů, bývalý čínský vůdce Ťiang Ce-min nařídil Falun Gong vyhladit. Od té doby jsou praktikující Falun Gongu v Číně zavírání do věznic nebo pracovních táborů, kde jsou krutě mučeni a mnozí zabíjeni procedurou násilného odběru životně důležitých orgánů.
Vystoupí skupina ECHT!
- Skupina ECHT! je česká rocková skupina, založená roku 1988. Echt! bývá označován kromě undergroundové i za pub rockovou, pub punkovou nebo i za country pubovou legendu. Je však lépe se vyhnout jakýmkoliv škatulkám a zůstat u faktu, že písničky ECHT!u jsou prostě většinou svižně zhudebněnou poezií textaře a kapelníka Karla Malíka.
Nahoru
Středa 27. února
Patron dne Ing. František Šedivý, místopředseda KPV ČR
10.00 hod. Bio Konvikt-Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1
Pod záštitou velvyslance Lotyšské republiky v ČR J. E. Kasparse Ozoliņše a za účasti třetího tajemníka Lotyšského velvyslanectví Jānise Kalvy.
Interaktivní program pro školy: Projekce dokumentu lotyšské režisérky Dzintry Geky „Sibiřská bilance“, diskuse se studenty. Moderuje historik PhDr. Tomáš Grulich, senátor Parlamentu ČR.
17.30 hod. Bio Konvikt-Ponrepo, Bartolomějská 11 Praha 1
Cyklus českých budovatelských komedií z počátku 50. let minulého století
„Veselý souboj“ (režie Miloš Makovec, 1950)
- Hrají Vlasta Matulová, Robert Vrchota, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Vladimír Řepa, Josef Kemr
- Bývalé tělovýchovné spolky (v tomto případě Sokol) byly začleňovány do podniků za účelem větší kontroly volnočasových aktivit obyvatel a prosazení ideje sportu jako prostředku k utužení zdraví, kolektivu a pracovní morálky zaměstnanců. Propaganda byla v případě „Veselého souboje“ vtělena do příběhu o mladé lékařce pražských dopravních podniků, která nadšeně prosazuje své tělovýchovné ideály i přes odpor starších soudruhů — obsazených plejádou prvorepublikových herců (Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Vladimír Řepa ad.).
Odborný komentář PhDr. Ivan Klimeš
18.00 hod. Galerie Karolina, Ovocný trh 3, Praha 1
Zapomenutá hanba
Padesátá léta minulého století patří mezi nejtemnější stránky historie Československa. Po komunistickém převratu nastalo období, ve kterém bylo popraveno několik stovek nevinných lidí a tisíce jiných prošly žaláři a tábory nucených prací. V roce 1968 nastalo Pražské jaro a poprvé se objevila možnost podat svědectví o hrůzách minulých let. 21. srpen a následná „normalizace“ opět devastovala charakter obou národů a umlčela jakákoliv kritická svědectví o nespravedlnostech minulých let.
Vlastimil Venclík, který v roce 1968 studoval filmovou režii na pražské FAMU, natočil v uvolněném období jara 1968 vzácné výpovědi někdejších politických vězňů. Jen zlomek tohoto materiálu využil ve svém školním filmu Národ sobě, což je groteskní střihový dokument o cestě k socialismu, využívající archivní filmové záznamy. Zbylého zvukového materiálu rozhovorů s perzekvovanými osobnostmi se po více než čtyřiceti letech ujal rozhlasový redaktor Petr Slinták. Sérii řady záznamů se tak podařilo digitalizovat a utřídit. Posléze bylo přikročeno k realizaci pěti rozhlasových medailonů vybraných osobností.
Cyklus rozhlasových medailonů byl pod názvem Zapomenuté portréty odvysílán Českým rozhlasem Leonardo během února a března 2012. Petr Slinták na něm spolupracoval se zvukovým mistrem Josefem Kačírkem a s historiky novodobých dějin.
V rámci akce Zapomenutá hanba bude prezentován krátký střihový film Národ sobě (1968) a vybrané rozhlasové medailony z cyklu Zapomenuté portréty. Besedovat s diváky budou Vlastimil Venclík a Petr Slinták.
Vlastimil Venclík se narodil 1. 9. 1942 v Praze, v roce 1966 začal studovat filmovou a televizní režii na Filmové fakultě Akademie múzických umění. Zde v roce 1971 napsal diplomovou práci Humor ve filmu, před složením státních zkoušek však byl ze studia vyloučen za autorství krátkého hraného filmu Nezvaný host, interpretovaného jako podobenství o sovětské invazi. Školu uzavřel až v rámci rehabilitačních řízení v roce 1990.
Více než dvacet let pracoval ve zdravotnictví, později se ve svobodném povolání věnoval scenáristické a dramatické tvorbě, pracoval také v různých profesích v divadelní oblasti.
V roce 1990 se stal režisérem České televize, později tajemníkem českých filmových a televizních umělců — FITES.
Je autorem řady divadelních her a televizních dokumentů.
21.00 hod. Hudební klub Vagon, Národní třída 25, Praha 1
Hudební přehlídka „Rockem proti totalitě“
Úvodní slovo moderátora Mene Tekel — komentář hudebního klipu Pronásledování Falun Gongu (vzpomínka na 20. 7. 1999) a výstavy fotografií a obrazů zachycujících vývoj a pronásledování meditační praxe Falun Gong.
V roce 1992 byla v Číně zveřejněna panem Li Hongzhim a dnes ji praktikuje přes 100 milionů lidí ve více než 90 zemích. Skládá se z pěti meditačních cvičení a učení, které zdůrazňuje zlepšování vlastního charakteru podle hodnot pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Když podle vládních statistik počet lidí věnujících se Falun Gongu dosáhl 70 milionů, a tak o 15 milionů převýšil počet komunistů, bývalý čínský vůdce Ťiang Ce-min nařídil Falun Gong vyhladit. Od té doby jsou praktikující Falun Gongu v Číně zavírání do věznic nebo pracovních táborů, kde jsou krutě mučeni a mnozí zabíjeni procedurou násilného odběru životně důležitých orgánů.
Vystoupí skupina Znouzectnost
- Plzeňská Znouzectnost si na scéně vybudovala nezadatelné postavení díky vzácně vídaným rysům tvorby, které by se daly zhruba shrnout do kategorií ´poetický ostrovtip´, ´milá poťouchlost´, či ´naivní šibeničnictví´. Výlučnost a neobvyklost těchto pojmů je zcela záměrná, koresponduje totiž s osobitostí kapely.
Nahoru
Čtvrtek 28. února
Patron dne Zdeněk Kovařík, místopředseda KPV ČR
10.00 hod. Bio Konvikt-Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1
Pod záštitou velvyslance Lotyšské republiky v ČR J. E. Kasparse Ozoliņše a za účasti třetího tajemníka Lotyšského velvyslanectví Jānise Kalvy.
Interaktivní program pro školy: Projekce dokumentu lotyšské režisérky Dzintry Geky „Sibiřská bilance“, diskuse se studenty. Moderuje historik PhDr. Tomáš Grulich, senátor Parlamentu ČR.
17.30 hod. Bio Konvikt-Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1
Cyklus českých budovatelských komedií z počátku 50. let minulého století
„Štika v rybníce“ (režie Vladimír Čech, 1951)
- Hrají Jaroslav Vojta, Ludmila Vendlová, Josef Pehr, Eman Fiala
- Štika v rybníce vznikla podle původně rozhlasové, později pro divadlo upravené hry plodného, ideologicky prověřeného, a tudíž hojně uváděného autora Karla Stanislava. Příběh o dívce, která se nebojí o svých nových metodách zvyšujících produktivitu práce přesvědčit i staré zkušené kádry, byl pro masmédium filmu vhodný ze dvou důvodů: jednak pomohl propagovat komunisty zavedenou praxi ve stavebnictví a jednak popularizoval myšlenku náboru žen do převážně mužského odvětví. Snímek však byl „budovatelský“ nejen svým obsahem: ruku k dílu přidali sami herci, když o volném čase brigádničili na jedné ze skutečných staveb.
Odborný komentář Mgr. Tomáš Hála
21.00 hod. Hudební klub Vagon, Národní třída 25, Praha 1
Hudební přehlídka „Rockem proti totalitě“
Úvodní slovo moderátora Mene Tekel — komentář hudebního klipu Pronásledování Falun Gongu (vzpomínka na 20. 7. 1999) a výstavy fotografií a obrazů zachycujících vývoj a pronásledování meditační praxe Falun Gong.
V roce 1992 byla v Číně zveřejněna panem Li Hongzhim a dnes ji praktikuje přes 100 milionů lidí ve více než 90 zemích. Skládá se z pěti meditačních cvičení a učení, které zdůrazňuje zlepšování vlastního charakteru podle hodnot pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Když podle vládních statistik počet lidí věnujících se Falun Gongu dosáhl 70 milionů, a tak o 15 milionů převýšil počet komunistů, bývalý čínský vůdce Ťiang Ce-min nařídil Falun Gong vyhladit. Od té doby jsou praktikující Falun Gongu v Číně zavírání do věznic nebo pracovních táborů, kde jsou krutě mučeni a mnozí zabíjeni procedurou násilného odběru životně důležitých orgánů.
Vystoupí skupina Folimanka Blues plus Milostná předehra
- Folimanka Blues hraje dramatický rock plný emocí, pro který je někdy používán i termín rockový šanson. Silné písně především o beznaději a trpkých partnerských vztazích jsou okořeněny drsným, až cynickým humorem. Rozhodně nejde o lehkou zábavu, ale spíše o pořádnou porci bolesti a promyšleného rockového nářezu.
Nahoru
Pátek 1. března
Patron dne Olga Konečná, členka předsednictva KPV ČR
9.00 hod. Městská knihovna Praha, Mariánské nám. 3, Praha 1
Od kořenů ke koruně
Program občanského sdružení Dcery padesátých let, v jehož rámci budou představeny zajímavé osobnosti, které objeví své „kořeny“ a dojdou až k ovoci v koruně stromů. Jedná se o netradiční formát mezigeneračního mostu.
Pootevřou se dveře k příběhům o Dcerách politických vězňů padesátých let minulého století. Z holčiček, které prošly peklem pronásledování a perzekucí, se staly matky a babičky.
Přijde Hana Tížková se svou vnučkou a pohovoří o básních z vězení, které psal její tatínek Karel Procházka, poslanec a řídící učitel, posléze politický vězeň. Bude zde také Kristina Čermáková a její syn Jan Čermák, ředitel Ústavu anglického jazyka a didaktiky FF UK.
Zástupkyně Slovenska sestry Jana a Mária Jurčovičovy vzpomenou na své rodiče, ale především na svou maminku, která jezdíc na malé motorce pionýr šířila jazykovou osvětu v okrese Dolný Kubín, když komunisté celou rodinu vystěhovali z Bratislavy na Oravu.
Pozoruhodné je setkání s Věrou Hradečnou, dcerou spisovatele Ladislava Jehličky, a jejího syna architekta.
Zúčastní se také Michaela Hynková, jejíž rodiče měli chuť bloudit cizinou, jenže tehdejší vládci nad životy občanů — komunisté — takové snahy nedovolovali. Tak se oba, maminka a tatínek, ocitli ve vězení. Až teprve jejich vnukovi — Karlu Hynkovi — se podařilo pobýt v cizině, aby se obohacen zkušenostmi vrátil domů. Pracuje jako šéfkuchař proslaveného secesního hotelu v centru Prahy, v hotelu Paříž, a možná i vykouzlí nějaké gastronomické speciality.
Program je zarámován setkáním s dr. Handlovou, lektorkou Národní galerie, která prostřednictvím magického obrazu Rembrandta van Rijna osvětlí motto Mene, Mene Tekel…
Připravila Ing. Zuzana Vittvarová.
17.30 hod. Bio Konvikt-Ponrepo, Bartolomějská 11 Praha 1
Cyklus českých budovatelských komedií z počátku 50. let minulého století
„Písnička za groš“ (režie Rudolf Myzet, 1952)
- Hrají František Hanus, Robert Vrchota, Zdenka Procházková, Eva Vlachová
- Skladatel Benda je nadaný a všemi respektovaný mladý hudebník. Jeho skladby jsou však vzdálené prostému pracujícímu lidu. Proto se ho přátelé rozhodnou „napravit“ a vzbudit v něm cit pro opravdovou socialistickou tvorbu. Písničkou za groš se k filmové režii po mnoha letech vrátil Rudolf Myzet. V němé éře autor ojedinělého pokusu o český sociálně demokratický film „Šachta pohřbených ideí“ působil od roku 1923 v Hollywoodu, kde vystřídal několik profesí, včetně herecké. Po únorovém převratu se jako přesvědčený komunista měl podle tehdejšího ministra informací Kopeckého podílet na budování znárodněné kinematografie. Smělé představy však zhatil komerční a tvůrčí nezdar Písničky: film byl shledán příliš povrchním a nedostatečně poučným pro socialistického diváka.
Odborný komentář PhDr. Jiří Novotný
Nahoru
Sobota 2. března
Patron dne Leo Žídek, místopředseda KPV ČR
14.00 hod. Porotní síň Vrchního soudu na Pankráci, Praha 4
Rekonstrukce soudního procesu s Karlem Peckou, spisovatelem a politickým vězněm padesátých let
Závěrečný seminář studentů Právnické fakulty Univerzity Karlovy v odborné gesci Prof. JUDr. Jana Kuklíka. Scénář a režie Mgr. Jan Řeřicha. S použitím fondů Národního archivu a ukázek z knihy Jana Lukeše Hry doopravdy.
V roli Karla Pecky vystoupí herec Divadla bez zábradlí Petr Pospíchal, ostatní postavy ztvární posluchači PF UK Ivana Bláhová, Bára Miškovská, Klára Páslerová, Barbora Pohořská, Eliška Toužimská, Alena Sojková, Kateřina Horáková, Jan Jakšič, Jan Váňa, Jiří Culka, Ondřej Pařík, Michal Kopecký, Jiří Černý, Jan Brojáč, Roman Huječek, Jan Obrázek, Michal Doleček, Adam Csukás, Daniel Maroušek, Viktor Vyletěl.
Beseda s diváky.
Rekonstrukci soudního procesu můžete sledovat v přímém přenosu na ČT24 Kultura on-line, kde si ho můžete později pustit i ze záznamu. Více o přenosech najdete v článku Co je KULTURA ON-LINE.
Karel Pecka (6. prosince 1928 Kližska Nemá u Komárna — 13. března 1997 Praha).
Roku 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích; spolu s několika pracovníky Filmového studia Barrandov začal vydávat ilegální časopis Za pravdu. Jako dvacetiletý byl v roce 1949 zatčen a odsouzen za velezradu na 11 let vězení, které strávil v několika pracovních táborech (doly v Kladně, uranové doly Jáchymov, Bytíz u Příbrami).
V prosinci 1959 byl propuštěn a získal zaměstnání jako jevištní technik v Národním divadle. Od ledna do června 1963 vykonával náhradní vojenskou službu u vojenské technické jednotky (dříve PTP).
Nejprve publikoval v časopisech (Host do domu, Literární noviny, Tvář) povídky, často o politických vězních. Od roku 1965 se věnoval literatuře, určitou dobu psal i scénáře.
Od roku 1969 byl opět zakázán a publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí. Mezi prvními podepsal Chartu 77.
V roce 1997 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.
Ve své tvorbě se většinou zabýval vězeňskou tematikou — psychologicky zaměřenými studiemi vězňů, kteří zápasí o přežití s okolím i sami se sebou.
Dílo: Rekonstrukce: Verše z tábora Nikolaj, trestního tábora L a tábora Bytíz (1954-1957), Schody, 1986, Domovní znamení, 1990, Střechy a zákoutí, 1992, Úniky, 1966, Na co umírají muži, 1968, Horečka, 1967, Hra na bratrství, 1968, Veliký slunovrat, 1968, Štěpení, 68 Publishers Toronto 1974, Atlantis Brno 1993, Pasáž — zfilmoval Juraj Herz, Motáky nezvěstnému, 1978 — autobiograficky pojednává o životě politických vězňů, Malostranské humoresky, zfilmováno 1996, Pád Pýthie, Dlouhý koktejl, 1991, Svůdnost černé barvy, 1998.
Nahoru
Neděle 3. března
Patron dne MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČR
14.00 Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Pražský hrad, Praha 1
Ekumenická bohoslužba za popravené, umučené a zemřelé politické vězně
Modlitby pronesou: pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví, Daniel Fajfr, předseda Rady Církve bratrské a první místopředseda Ekumenické rady církví, Zdeněk Eberle, místopředseda Rady Evangelické církve metodistické, vladyka Kryštof, metropolita Pravoslavné církve.
Kazatel biskup Václav Malý.
Spoluúčinkuje pěvecký sbor ČVUT pod vedením sbormistra Jana Steyera. Katedrální žestě — umělecký vedoucí Josef Zámečník, varhany — Mgr. Josef Kšica.
Součástí bohoslužby bude scénický tanec na téma Stabat Mater Antonína Dvořáka v podání Základní umělecké školy Jaroslava Kociána z Ústí nad Orlicí.
Spolupráce Mgr. Vojtěch Mátl.
Nahoru