26. 11. 2018 v 7.39
Slavnostní atmosféra provázela 21. listopadu prezentaci pozoruhodné publikace Soni Kerelové a Šárky Špicarové připomínající dramatické události I., II. I III. odboje a osudy statečných mužů a dcer Hořicka. /Více uvnitř článku/
Soňa Kerelová (nar. 1950) je rodačka a patriotka města Hořic. Vyrůstala v prostředí válečných invalidů z I. a II. světové války ve vojenské invalidovně v Hořicích — dnešním Domově bez bariér. Otec byl vězněn v sovětském gulagu (1939 — 1942) a zraněn v bitvě u Dukly, kde bojoval jako příslušník Svobodovy armády (v říjnu 1944 oslepl).
Život paní Kerelové je spjat s hořickou nemocnicí. Od roku 1979 byla zaměstnána jako zdravotní sestra na jejím interním oddělení, ale její práce měla daleko širší záběr. Sepisovala historii nemocnice, kterou publikovala při příležitostech kulatých výročí jejího otevření. K připomenutí 100. výročí založení nemocnice připravila výstavu. Organizovala několik ročníků „Sester v akci“. V letech 1987 a 1988 se zasazovala za zachování nemocnice, v nedávné době iniciovala její akreditaci a podílela se na ní. Svoji mnohaletou činnost v Městské nemocnici Hořice ukončila v roce 2014, kdy odešla do důchodu z pozice hlavní sestry.
Od roku 1989 byla několikrát zvolena do zastupitelstva města. V období 2002 — 2006 vykonávala funkci místostarostky.
Šárka Špicarová, DiS. pracovala mezi léty 2003 — 2017 na Městském úřadě Hořice na úseku školství, kultury a tělovýchovy. Vykonávala a organizovala státní památkovou péči ve správním obvodu ORP Hořice (29 obcí) v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v ČR. Dále v přenesené působnosti vedla agendu válečných hrobů, které jsou ve správním obvodu ORP Hořice, koordinovala péči o válečné hroby a další činnosti spojené s touto agendou. Svým působením na úřadě se jí podařilo výrazně zlepšit péči obcí o válečné hroby. Je spoluautorkou fotografické dokumentace knihy.
Hana Truncová, rozená Johnová (*1924), od roku 2006 žije v Hořicích. V roce 1951 byla zatčena a odsouzena na 13 let odnětí svobody za velezradu a špionáž, k odnětí občanských práv, k peněžitému trestu a zabavení veškerého majetku. Vrátila se domů na počátku roku 1960 na osmiletou podmínku. V rámci projektu společnosti Člověk v tísni „Jeden svět na školách“ uskutečnila do vydání této knížky (září 2018) celkem 214 školních besed, což je shodou náhod její evidenční číslo v pardubickém kriminále. Od roku 2003 spolupracuje se studenty vysokých škol, kteří se na ni obrací při sepisovaní svých diplomových prací. Přes deset let se účastní mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel. Byla mezi prvními, kterým stát udělil ocenění účastníka III. odboje.
Prošla věznicemi: Ústí nad Labem, Litoměřice, Praha-Pankrác, Pracovní útvar (PÚ) Kladno, PÚ Jilemnice, PÚ Varnsdorf a věznice Pardubice.
více o paní Haně Truncové:
Tisknuto z: www.menetekel.cz