Výstava k poctě sochaře Jaroslava Šlezingera

10. 1. 2011 v 8.57

Ke stému výročí narození statečného muže a citlivého umělce připravila Marie Bohuňovská výstavu „Osud sochaře Šlezingera“, která bude prezentována v rámci Mene Tekel.

Autorka knihy „Zaváté šlépěje“ a spoluautorka stejnojmenného dokumentárního filmu shromáždila zajímavé exponáty, fotografie, osobní předměty i modely soch, dokumentující tragický úděl významné osobnosti jihlavského regionu.

Akademický sochař Jaroslav Šlezinger (29. 4. 1911 — 2. 8. 1955) absolvoval Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích a akademii výtvarných umění v Praze a také působil jako řádný profesor na UMPRUM v Brně.

Byl vězněm dvou totalitních režimů — nacismu a komunismu. Přežil útrapy koncentračního tábora, kam byl odvlečen hned po 17. listopadu 1939. V padesátých letech minulého století se stal jednou z obětí vykonstruovaného politického procesu. Původní trest smrti byl změněn na 25 let těžkého žaláře. Při vysilující práci ve Věži smrti, kde se zpracovával uran, Šlezinger těžce onemocněl a v komunistickém lágru zemřel. Více uvnitř článku…

Talentovaný sochař zanechal svá díla v rodné Jemnici, v Jihlavě, Brně, Ostrově i jinde. Svou práci miloval tak, že se s ní nerozloučil ani ve vězení. Dodávala mu sílu nést svůj tragický osud.

V Jihlavě začal hned po ukončení války tvořit sousoší Zaváté šlépěje — symbolický pomník všem padlým, popraveným, umučeným, všem bezhrobým a poztráceným v obou válkách. 

Jeho nejvýraznějším činem v Jihlavě bylo zhotovení sochy prezidenta T. G. Masaryka. Jednalo se patrně o poslední sochu prezidenta — Osvoboditele vztyčenou v Československu po únorovém puči 1948. Jejímu vzniku začínající vláda komunistů nedokázala zabránit, protože prostředky na sochu sehnali občané pomocí sbírky. K dokončení díla bylo třeba velké odvahy, neboť v té době se sochy TGM jinde již bouraly nebo schovávaly. Odhalení Masarykovy sochy dne 12. 9. 1948 se stalo manifestací za demokracii a svobodu. Sochu TGM komunisté tajně jedné červnové noci v roce 1961 odstranili a rozbili. Sochař byl v té době již mrtev, jeho dílo zničeno, on měl být zapomenut.

Před smrtí, již těžce nemocný, byl svými vězniteli donucen vytvořit velké sousoší na Dům kultury v Ostrově. Tragický úděl sochaře — tvůrčím způsobem přitakat režimu, který jeho samotného zlikvidoval, byl završen. Při této fyzicky i psychicky vyčerpávající práci si pro sebe tajně zhotovil reliéfky s „Křížovou cestou“, v níž vyjádřil kříž svého života ve vězení — ponižování, bití, hlad a bolest.

Sochařův osud je zpracován v dokumentech nazvaných „Zaváté šlépěje“ — v knize Marie Bohuňovské a filmu Petra Palovčíka, které vyvolaly zasloužený ohlas a získaly mj. druhou cenu ve „Zlaté jeřabině Kraje Vysočina za počin roku 2006“ a Cenu Rady města Jihlavy.

Sochař Jaroslav Šlezinger byl roku 1990 částečně a v roce 1999 plně rehabilitován. A začalo znovu ožívat i jeho dílo.

V Ostrově restaurovali reliéfky s Křížovou cestou a vystavili je v kapli sv. Floriána.
Ze zapomnění se vracejí i sochy. Volná inspirace původní Šlezingerovou sochou legionáře plukovníka Otakara Švece, která stávala před Sokolovnou v Jemnici, dnes zdobí Tyršovy sady v Třebíči. Před Sokolovnu do Jemnice se vrátil Sokol — pták podle původního Šlezingerova modelu.

V Jihlavě bylo založeno občanské sdružení „Spolek pro navrácení sochy TGM do Jihlavy“, www.tgmjihlava.cz, který stejně jako před lety, pomocí veřejné sbírky, shromažďuje finance na znovuobnovení sochy prezidenta — Osvoboditele. Ta by se měla navrátit do Jihlavy v říjnu 2011 k 50. výročí jejího násilného odstranění. A zároveň ke stému výročí narození významného českého sochaře Jaroslava Šlezingera. 

Tisknuto z: www.menetekel.cz