Andrija Vučemil

Verze pro tisk

Narodil se 26. srpna 1939 v obci Oplećani, vzdělával se v Tomislavgradu, v Bolu Andrija Vučemilna ostrově Brač, v Imotském, v Záhřebu, v Ljubljaně a v Rijece.

Jako gymnazista se připojil k tajné organizaci Chorvatská revoluční mládež a velmi brzy se stal jedním z hlavních organizátorů poboček v Chorvatsku.

V letech 1959-1965 byl žalářován, z toho pět let na Pustém ostrově (Goli otok), který se stal pro Chorvaty místem nesmírného utrpení.

Po propuštění dostudoval a následně pracoval v Rijece jako ředitel divadla, sociální pracovník, profesionální spisovatel a vydavatel.

Po vydání knihy O smrt opřený v roce 1969 nesměl veřejně psát pod svým pravým jménem, proto v divadle režíroval pod pseudonymem  Ante Majin a někdy publikoval básně pod  jménem Bogumil Ljubuša.

S mnichem Ferdem Vlašićem založili známý chorvatský katolický časopis Náš rodinný krb.

Vučemil patří k chorvatským spisovatelům, jimž komunistický režim zakázal publikovat.

Až v roce 1990 mu Matica chorvatská v Záhřebu vydala Duvanjskou rapsodii a od té doby se aktivně podílí na společenském a kulturním životě Chorvatska.

Je členem Družstva chorvatských spisovatelů (DHK), v letech 1995 — 2000 byl předsedou pobočky v Rijece, dále je členem správního výboru DHK v Záhřebu a místopředsedou DHK Hercegoviny a Bosny.

Na jaře v roce 1996 založil literární časopis „Književna Rijeka“.

Dosud vydal patnáct knih básní a tři knihy publicistiky. Jeho verše jsou přeložené do angličtiny, italštiny, slovinštiny, makedonštiny a bulharštiny.

Je laureátečm prestižní ceny A. B. Šimiće a ceny Svazu studentů v poezii, II. ceny v Bulharsku na „Melniški večeri na poezijata“,  a ceny za poezii Dubravka Horvatiće.
Žije v Rijece, pracuje jako spisovatel a vydavatel.

 

Goli otok (česky doslova „Pustý ostrov“) je chorvatský ostrov v Jaderském moři. Relativně nenápadný ostrůvek na pozornosti a významu získal v roce 1949, kdy nechal Tito uvěznit kolem pěti tisíc komunistů (potenciálních protivníků) na Pustém ostrově. Do této věznice komunistický režim posílal tisíce odpůrců režimu. Kromě politických protivníků zde byli umístěni také ustašovci. Vězni zde vykonávali těžkou práci v kamenolomu, byli biti a ponižováni. Jednalo se o jedno z nejstrašnějších vězení, protože zde byla komunistická převýchova praktikovaná nejbrutálnějším způsobem. Mezi vězni byli i známí zástupci jugoslávské inteligence (například politici, filozofové, lingvisté). Tábor byl zavřen v roce 1988.

Na ostrově holém vše je jen vítr

Na ostrově holém
vše je jen vítr
co láme nebe a hvězdy zakrývá
pěnou bláznivých snů…

Z mořských hlubin
občas zavyje zotročená duše
z potopených lodí
rozbitých o útesy
s celou hrdostí a nadějí
že dojde k cíli, pro který byl stvořen
tento lidský krok
na kameni ostrém
neustále
vítr hřmí z hlubiny ňadra
všemocné hory
Nad našimi hlavami
jenom stíny mrtvých s oblaky plují
do námi nepoznaných dálek
vítr všechno smete
i naši naději naplnit dutiny
zkaženého mozku, který toto stvořil

Ze sbírky … BIO JEDNOM JEDAN OTOK… GOLI OTOK…, 2007 přeložila Helena Truchlá