O projektu

Verze pro tisk

Mezinárodní projekt MENE TEKEL je nekomerčním multidisciplinárním festivalem proti totalitě, pro paměť národa s cílem připomínat historické mezníky nejen naší země, ale i dalších států Evropy s přesahem do částí světa, kde jsou porušována základní lidská práva.

Projekt  původně vznikl jako reakce na nezájem společnosti o osud politických vězňů padesátých let a ve spolupráci s mnoha odbornými a paměťovými institucemi přináší svědectví o protiprávnosti totalitních režimů. Soustřeďuje se zejména na připomínání odkazu obětí nacismu a komunismu. Během festivalového týdne se každoročně uskuteční zhruba třicet žánrově různorodých akcí, oslovujících diváky napříč generačním, zájmovým a sociálním spektrem.

Organizátoři

Autoři Daniela a Jan Řeřichovi z úcty k odkazu politických vězňů vytvořili otevřenou platformu pro autentická svědectví, uměleckou reflexi i odbornou analýzu doby komunistické diktatury i následky totality nacistické.

Ve spolupráci s Konfederací politických vězňů, která se stala morálním garantem projektu, se v roce 2007 konal první ročník festivalu, jehož název odkazuje k Bibli a proroctví o zodpovědnosti každého člověka za své činy.

Mezi hlavní odborné spolupracující subjekty patří Univerzita Karlova, Ústav pro studium totalitních režimů, Ministerstvo kultury, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyNárodní archiv. Každoročně vstupují do programové skladby další erudované instituce či občanské iniciativy, reflektující záměr projektu, který je v evropském prostoru považován za zcela ojedinělý. Záštitu nad mezioborovým festivalem měl až do své smrti v roce 2015 prezident Mezinárodní asociace bývalých politických vězňů a obětí komunismu Inter-ASSO Jure Knezović.

Autoři projektu Mene Tekel

MgA. Daniela Řeřichová

Narozena 30. dubna 1950 v Praze.

Časopisecky publikovala verše, povídky,  eseje, vedla divadlo poezie. Spolupracovala s Čs. rozhlasem jako autorka a externí redaktorka.

V roce 1978 absolvovala s vyznamenáním obor dramaturgie/scenáristika na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Kvůli politickým postojům jí nebylo umožněno pracovat ve vystudovaném oboru. Doplnila si vzdělání v oboru teatrologie a v letech 1980-1985 působila jako dramaturgyně divadelních souborů v Pražském kulturním středisku.

Autorka filmových scénářů s historickým námětem (J. V. Mysliveček, J. Mánes, Karel IV., J. A. Komenský),  odborných recenzí, dramatizací pro Čs. rozhlas, úpravy dialogů pro dabing v Čs. televizi.

V letech 1985-1995 redaktorka divadelních her v DILIA;  po listopadu 1989  vedoucí redakce. Redigovala studijní Informativní edici, původní českou tvorbu, divadelní hry pro děti a mládež, překlady z německy mluvících zemí. Editorka projektu Mínus 21 — od  roku 1990 vydávání divadelních her ineditních autorů.

Od roku 1991 dramaturgická spolupráce s divadlem pro děti a mládež, souběžná novinářská a literární činnost, publikování odborných článků.

V roce 2003 vydalo nakladatelství Littera její knihu pohádek pro děti z dětských domovů Hejhula hum, otevři dům! s ilustracemi Ivany Rakoušové.

Spoluzakladatelka občanského sdružení Umění bez bariér (nyní dle zákona zapsaný spolek Umění bez bariér), které vzniklo v roce 1998 při pořádání stejnojmenného mezinárodního festivalu pro umělce s postižením a bez postižení.

Sdružení koncipovalo a organizovalo kulturní a vzdělávací programy reflektující aktuální témata společnosti. Mezi prestižní iniciativy patřil každoroční  projekt Svatováclavský večer, během jehož třináctileté tradice se dostalo ocenění českým i zahraničním osobnostem, které se významnou měrou zasloužily o rozvoj etických a humanistických hodnot.

V letech 1996-2011 pracovala jako odborná redaktorka pro oblast kultury, památek, školství, neziskového sektoru, sociální a zdravotní problematiky.

Od roku 2011 se kromě tvůrčí činnosti výhradně zabývá dramaturgickou a scenáristickou prací pro mezinárodní festival Mene Tekel.

V roce 2016 oceněna diplomem Senátu Parlamentu ČR.

V současné době dokončuje román Rodinné stříbro.

Mgr. Jan Řeřicha

Narozen 18. května 1947 v Praze.

Účinkoval v ochotnických souborech, od  dětství obsazován do filmových rolí, po maturitě elévem v Divadle Za branou.

V roce 1970 absolvoval divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze.

Působil v Divadle Radar, Divadle Za branou, v Národním divadle, v Divadle Na Vinohradech, v Divadle Na zábradlí, v Divadle Jaroslava Průchy a na dalších scénách.  Úzká spolupráce s Čs. rozhlasem a dabingovými studii. Režisér a herec, autor literárních adaptací, překladatel.

V roce 1988 režíroval vlastní dramatizaci Haškova Švejka v Bělehradě v divadle Na Terazijama, scénografie Miroslav Melena (návrh byl vystaven na Pražském Quadriennale).

Jako zakladatel Pražské herecké společnosti, která se později transformovala do Pražské umělecké společnosti, systematicky organizoval ve spolupráci s Rakouským kulturním velvyslanectvím import mimořádných tvůrčích projektů do české metropole.

V roce 1990 na základě výběrového řízení hl. m. Prahy jmenován do funkce ředitele Divadla na Starém Městě, kde působil do roku 1995. Pod jeho vedením divadlo rozšířilo své aktivity nad rámec scény pro děti a mládež, uskutečnila se řada jednorázových i dlouhodobých iniciativ mezinárodního formátu, performance, happeningy. Divadlo mj. spolupracovalo s Klubem přátel vesniček SOS, dětským domovem v Duchcově, Výborem dobré vůle, divadlem neslyšících v rakouském Klagenfurtu aj.

V roce 1996 obdržel od radnice města Vídeň ocenění „Rathausmann“ za rozvoj dlouhodobých kulturních a společenských vztahů.

Spoluzakladatel a předseda občanského sdružení Umění bez bariér, nyní z. s. Umění bez bariér.

V roce 2002 inicioval a organizoval na počest záchranářů, kteří zahynuli při teroristickém atentátu na WTC, koncert Solidarity a díkůvzdání v newyorské Carnegie Hall.

Producent a režisér kulturních a vzdělávacích programů, manažer pražského biografu.

Od roku 2007 ředitel mezinárodního projektu proti násilí, pro paměť národa Mene Tekel.

Od roku 2009 přednášející na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Autor a režisér divadla faktu v rámci vědeckého semináře PF UK Rekonstrukce politických procesů 50. let.

Oceněn medailí III. odboje Konfederací politických vězňů ČR a diplomem Senátu Parlamentu ČR.

Program a osobnosti

Festival se každoročně koná v termínu kolem neblaze proslulého data 25. února a během jednoho týdne se uskuteční zhruba dvacet programů zohledňujících různorodost zájmových, sociálních a generačních skupin — výstavy, divadelní představení, koncerty různých žánrů, filmové projekce, literární večery, mezinárodní konference, besedy s pamětníky, autogramiády, interaktivní programy pro školní mládež, rekonstrukce politického procesu padesátých let aj.

Festival se vyprofiloval jako jeden z padesáti nejúspěšnějších kulturních projektů v rámci hlavního města Prahy a diváci měli možnost se během uplynulých ročníků setkat s mnoha významnými osobnosti z domova i ze zahraničí.

Ve zkratce lze připomenout investigativní lotyšskou režisérku Dzintru Geku, albánského vězně svědomí Tomora Aliku, zakladatele Muzea studené války v USA Garyho Powerse, chorvatského básníka a politického vězně Andriju Vučemila, kanadskou iniciátorku památníku obětem komunismu Zuzanu Hahn, švýcarské fotografy Savu HlavacekSimona Freye, kanadského jazzmana Eda Vokurku či německou skupinu U-musik. Mimořádné výpovědi přineslo setkání s čínskou vězeňkyní svědomí paní Lu-Š-pching, rakouskou filmovou dokumentaristkou Anitou Lackenberger, žurnalisty zabývajícími se ochranou lidských práv Davidem Kilgourem z USA a Ethanem Gutmanem z Velké Británie a v neposlední řadě renomovanými filmaři Olesem Jančukem z Ukrajiny a Marcusem Kolgou z Kanady. 

Daniela a Jan Řeřichovi

Daniela a Jan Řeřichovi, Mene Tekel 2016, Senát Parlamentu ČR