Radost v duši na sv. Hostýně
- Datum: 26. 9. 2010 v 18.12,
-
V sobotu 4. září uspořádala Konfederace politických vězňů ČR a pobočka KPV v Bystřici pod Hostýnem již osmnáctou muklovskou pouť na Svatý Hostýn. Stovky politických vězňů z Čech i Slovenska se zde sešly s touhou pozdravit se se svými spolubojovníky proti komunistické zvůli a zavzpomínat na ty, kteří se dnešních dnů nedožili. Byli jsme šťastni, že jsme se mohli opět po čase pozdravit s našimi milými mukly a jejich nejbližšími, s přáteli a dalšími poutníky.
Hlubokým zážitkem pro všechny byla především pontifikální mše v poutní bazilice Nanebevzetí Panny Marie, jejímiž hlavními celebranty byli pražský arcibiskup Dominik Duka a Michael Josef Pojezdný, opat strahovský.
Sounáležitost pro křesťanské ideály a občanské hodnoty projevili ta
ké účastníci z řad ústavních činitelů. U památníku obětem komunistické diktatury byly v důstojném doprovodu Hudby Hradní stráže položeny věnce od prezidenta republiky, bratrské Konfederace politických vězňů Slovenska, Parlamentu ČR a dalších institucí. Pietního aktu se kromě předsednictva KPV ČR zúčastnil také ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů se svým týmem a řada významných osobností podporujících legitimní uznání třetího odboje. Všichni řečníci vyjádřili hlubokou úctu přítomným politickým vězňům a jejich rodinám a vzkázali těm, kteří se nemohli dostavit, že jejich statečnost nebude nikdy zapomenuta.
Dalším tradičním programem bylo přátelské setkání v Jurkovičově sále, kde se představitelé místní správy přihlásili k myšlenkám, které svou činností realizuje Konfederace politických vězňů.
A následně, stejně jako v předvečer muklovské poutě, se potkávali a diskutovali političtí vězni padesátých let, čilí, i když o holi, vitální, i když pohřbili mnoho kamarádů, laskaví, i když zažili mnoho nespravedlnosti, a s úsměvem, který nás posiluje v naději, že dobro se člověku vrací. Děkujeme!
Z historie posvátné hory českého národa
Lidé zachráněni při tatarském vpádu postavili z vděčnosti na hostýnském vrchu sochu Panny Marie Ochranitelky. V roce 1650 nechal majitel panství hrabě Jan Rottal rozšířit tehdy již zděnou hornickou kapli na kos
telík a k němu byly přistavěny dvě kaple.
Původní obraz znázorňoval Pannu Marii s korunkou na hlavě, jak oběma rukama rozevírá svůj plášť, pod nímž se ukrývá množství klečících lidí s rukama sepjatýma k prosbě. Mladší vyobrazení představuje Pannu Marii, vznášející se nad Hostýnem, kde jsou rozmístěny hořící nepřátelské stany a prchající Tataři na koních. Manželka Jana z Rottalu Marie nechala pro hostýnskou kapli pořídit v roce 1655 nový obraz, kde výjev porážky tatarských vojsk byl zachycen na plastickém reliéfu vytepaném do stříbrného plechu Tento obraz byl později přenesen do kostela sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem a později byl nahrazen nynější sochou Panny Marie Svatohostýnské.
Velkolepý chrám se dvěma věžemi v nadmořské výšce 718 metrů je nejvýše položenou sakrální stavbou na Moravě. Slavnostního vysvěcení za účasti třiceti tisíc
poutníků se 28. července 1748 ujal olomoucký biskup a nově jmenovaný kardinál Ferdinand Julius hrabě Troyer. Po živelních, náboženských a válečných pohromách se z velkolepé stavby stávala ruina. 
Trvalo dlouho, než se podařilo trosky chrámu restaurovat. O záchranu a opravu hostýnského chrámu se zasloužili především bystřický farář Bernard Reger, rajhradský benediktin Řehoř Wolný a holešovský děkan baron Vincenc Ehrenburg. Finanční dary se začaly postupně shromažďovat již na začátku 19. století. Rozhodujícím impulsem k obnově hostýnského chrámu byla finanční i morální podpora císaře Ferdinanda V.
Vlastní obnova byla zahájena na jaře 1841 u příležitosti 600. výročí hostýnského zázraku a trvala celé půlstoletí. Obnovenou hostýnskou svatyni slavnostně posvětil 15. srpna 1891 za nemocného olomouckého arcibiskupa kardinála Bedřicha Fürstenberga brněnský biskup František Saleský Bauer. Obrovská účast věřících v den svěcení byla odhadnuta na sto tisíc. Bylo napočítáno přibližně 440 průvodů, které připutovaly na Hostýn.
Dominantou průčelí chrámu je mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské z roku 1912, složený z 260 tisíc barevných kamí
nků, jehož autorem je
malíř Viktor Foerster, bratr hudebního skladatele J. B. Foerstra. Nad obrazem je nápis ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU.
Po okupaci naší vlasti v roce 1939 se vzhledem ke složité situaci mohly konat jen skromné oslavy 700. výročí porážky Tatarů na Svatém Hostýně — v pondělí 12. května 1941 byla sloužena slavnější mše a zpíváno Te Deum.
Rok 1945 byl ve znamení děkovných poutí. Svatý Hostýn navštívilo asi 294 tisíce poutníků, ke sv. přijímání přistoupilo asi 123 tisíce lidí.
Po srpnové pouti orlů v srpnu 1948, která proběhla ve znamení odporu proti novému rodícímu se nedemokratickému řádu, komunisté, stejně jako předtím nacisté, zakázali procesí a zastavili vydávání Hlasů svatohostýnských. Nejzávažnější skutečností bylo rušení klášterů a internování příslušníků mužských i ženských řádů. Řada kněží byla ve vykonstruovaných politických procesech odsouzena k mnohaletému žalářování a mučení.
Přes 40 let musel čekat Svatý Hostýn na obnovení činnosti věhlasného spolku. Návrat Tovaryšstva Ježíšova v únoru 1990 z podnětu olomouckého arcibiskupa ThDr. Františka Vaňáka byl současně impulsem k obnovení činnosti Matice svatohostýnské, která se snaží, aby staroslavné poutní místo
vytvářelo i v budoucnosti prostředí vhodné ke ztišení a modlitbě. O naplnění cílů svědčí skutečnost, že sv. Hos
týn každoročně navštíví více než tři sta tisíc poutníků.
| Paní Marie Šeligová (uprostřed v šátku) prožila krutá léta jako manželka politického vězně. Po jeho smrti v roce 1958 vychovala sama sedm dětí. I přes svůj pokročilý věk se obětavě zúčastňuje aktivit odsuzujících tragické následky totalitní komunistické moci padesátých let |
Redakce: MK
