Jan Řeřicha zpracovává se studenty dramatický osud letce RAF

Verze pro tisk

Major (brigádní generál in memoriam) Josef Bryks (narozen 18. března 1916, Lašťany, zemřel 12. srpna 1957, nemocnice uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří) byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny. Po maturitě na obchodní akademii v Olomouci byl přijat na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935) a po absolvování nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci, posléze se však přeškolil na stíhacího pilota.

Za okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska a v roce 1940 sám uprchl do zahraničí. Nejprve sloužil v 310. československé stíhací peruti RAF, v dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti. Dne 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat Němci (jeho Hawker Hurricane Mk. IIB patrně sestřelil sám Adolf Galland, tehdy nejúspěšnější stíhač Luftwaffe).

Po svém zajetí byl Bryks, který zatajil svoji pravou identitu a vydával se za Brita, umístěn do zajateckého tábora, kde se několikrát pokusil o útěk. Po dopadení byl krutě mučen, v roce 1944 byla navíc prozrazena jeho skutečná totožnost. V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky a prodělal několik operací kvůli řadě zranění, která v průběhu války utrpěl. 

Za své statečné činy byl po zásluze vyznamenán Řádem britského impéria (Member of the Order of the British Empire, MBE). Kromě toho obdržel Československý válečný kříž (postupně celkem třikrát), Československou medaili Za chrabrost (dvakrát), Československou medaili Za zásluhy I. st., Pamětní medaili čs. zahraniční armády (se štítky F a VB), britskou The 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star, War Medal.

Dne 18. července 1945 se oženil s Angličankou Gertrudou Rose a odjel s ní do Československa. Protože se ze zdravotních důvodů nemohl vrátit do kokpitu, stal se učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci. Britové o jeho dramatickém životě natočili film Srdce v zajetí.

Krátce po únorovém puči byl fakticky postaven mimo službu a ve zlé předtuše stihl ještě poslat manželku s dcerou zpět do Anglie.

Dne 2. května 1948 byl major Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice. Zatímco vojenský soud jej shledal nevinným, v novém přelíčení před Státním soudem byl Josef Bryks ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Protesty jeho manželky, která z Británie posílala dopisy státním orgánům i představitelům, mimo jiné i jednomu z hlavních organizátorů monstrprocesů a čistek, generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému, byly marné.

Následovalo věznění na Borech, v Mladé Boleslavi, v Opavě, v Leopoldově a na Jáchymovsku. V roce 1950 byl za přípravu vzpoury a útěku (patrně šlo o smyšlené obvinění) odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Ve vězení se choval vzpurně, držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňskému režimu. Nakonec byl přesunut do dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří, kde se vinou nelidských podmínek výrazně zhoršovaly jeho trvalé srdeční potíže, aniž mu byla poskytnuta lékařská péče a léky. Josef Bryks zemřel na rozsáhlý infarkt ve svých 41 letech v noci z 11. na 12. srpna 1957, doslova mu puklo srdce. Celkem 13 let svého nedlouhého života strávil za ostnatým drátem.

Jeho ostatky nebyly rodině vydány a urna byla tajně pohřbena na hřbitově v Motole. Toto místo bylo identifikováno až v roce 2009. Po listopadu 1989 byl částečně rehabilitován a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka. V rodných Lašťanech mu byla 4. června 1994 odhalena pamětní deska. Česká televize o něm natočila dokumentární film. V roce 2004 mu byla udělena Cena města Olomouce za hrdinství a odvahu za 2. světové války — osobnost in memoriam. Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny II. třídy. V roce 2008 jej prezident Václav Klaus povýšil in memoriam do hodnosti brigádního generála.

Manželka Josefa Brykse paní Trudie Bryksová, která sama byla za války příslušnicí britských ženských pomocných vzdušných sil, mu stála po boku celý život. V padesátých letech usilovala o jeho propuštění z vězení a další desetiletí o jeho rehabilitaci. Tato mimořádně statečná žena, autorka pozoruhodné knihy Naděje a beznaděje, zemřela ve Washingtonu dne 28. dubna 2011 ve věku 91 let a její ostatky spočinuly v rodinném hrobě Bryksových v Lašťanech.

Redakce: MK