Den Maďarska zahájil velvyslanec J. E. László Szöke
- Datum: 2. 3. 2011 v 10.41,
Vážení hosté, milí přátelé, všechny vás srdečně zdravím v Maďarském kulturním středisku.
Tento institut se dnes večer stává jednou ze zastávek projektu „Mene tekel”, který již vstoupil do svého pátého ročníku.
„Mene tekel” je významným a moudrým cyklem akcí: cílem jeho organizátorů je ukázat novým generacím, jaké jsou diktatury.
Ano, musíme si to uchovat v paměti, je to náš úkol, naše povinnost, odpovědnost.
Upamatováváním dlužíme i sami sobě. Proč? Abychom nakonec my sami nezapomněli, v čem a jak jsme museli žít. Přečíst celý proslov velvyslance…
Protože, přiznejme si, v desetiletích diktatury byla většina z nás mladá: byli jsme veselí, nenucení a s ohledem na náš věk většinou i optimističtí.
Tehdy jsme si mohli doopravdy užívat krás soukromého života: tenkrát jsme se zamilovávali, rodily se nám děti, tehdy ještě před námi byla budoucnost, která se zdála nekonečně dlouhou.
Je téměř nevyhnutelné, abychom i my sami pociťovali určitou nostalgii vůči světu našeho mládí.
A přece by nebylo šťastné, kdybychom zpětně směšovali dvě věci: to, kdy měli nejvíce rádi nás, a to, kdy jsme mohli mít nejvíce rádi svět, ve kterém nám bylo dáno žít.
Ale nestačí, abychom jen vzpomínali: dejme vědět dnešní mládeži, co jsme my prožívali a co oni nesmějí prožívat znovu.
Rovněž oni, synové a dcery šťastnější doby musejí vědět, co znamená žít v diktatuře.
Musíme jim vysvětlit, jak bolí to, když je za hlasovací zástěnou možno vybírat jen z jediného kandidáta.
Musíme jim vyprávět, jaký je to pocit, když je povolen pouze jediný výklad světa, přestože má občas pravda mnoho různých tváří.
Musíme jim připomínat, jak je strašné, když člověku říká někdo jiný, co smí číst.
Musíme jim evokovat, jak moc dokáže bolet, když musíš říkat něco jiného, než co vidíš na vlastní oči.
Musíme se s nimi podělit o to, jaký je to žaludek svírající pocit stát na pasovém oddělení a nevědět, zda se nakonec dostaneš ze své země — svého vězení.
Ano, připouštím, diktatury se mohou projevovat v nejrůznějších formách.
Mohou být otevřeně brutální a zlovolné: Ceausescův režim ukázal, jaké to je, když jedna zločinecká banda terorizuje celou společnost.
Mohou být hrubé, hloupé a nudné, jako se tak stalo například v Československu, kde se po roce devatenáct set šedesát osm následkem mnohonásobné kontraselekce osud země dostal do rukou neschopných, úzkoprsých a malicherných vedoucích činitelů.
Avšak diktatury mohou být i jemnější, mírnější nebo — přejete-li si — ještě lživější, maskovanější a skrytější.
Takový byl například maďarský komunistický režim, který se zalekl ponaučení z roku devatenáct set padesát šest, neustále se bál památky revoluce a tudíž byl i připraven k určitým kompromisům.
Učinil všechno pro to, aby smazal památku roku devatenáct set padesát šest: památku roku, v němž — a na to mohou být všechny generace hrdé — Maďaři přibili první hřebíky do rakve komunismu.
Tento režim se snažil tvářit, jakoby v Maďarsku diktatura nebyla.
A přece byla, jenom snad o něco měkčí a určitě nedbalejší.
Ale pokud se někdo pokusil v roce devatenáct set sedmdesát pět někde v Maďarsku vyvěsit do svého okna nějaký protikádárovský nebo třeba protisovětský transparent, brzy poznal, kde jsou hranice té pověstné tolerance režimu.
Útlak má tedy hodně tváří, ale pod barvou líčidel je jeho podstata stejná.
Nestrpí odpor, ale dokonce ani odlišný názor.
Neuznává právo na to, aby kdokoliv viděl příčinu potíží a naději další budoucnosti v něčem jiném, než v čem přikazuje režim.
Proto nesmíme dovolit, aby v takovémto režimu byli nuceni promarnit převážnou část svého života i naše děti a vnuci.
Dnešní akce je o tom, co máme dělat, aby naši budoucnost nemohla zastínit další diktatura.
Domnívám se, že k tomu nejprve musíme pochopit samotnou podstatu diktatur.
Poté musíme s touto zkušeností seznámit co nejvíce lidí.
A konečně i my sami musíme stát stráž, aby byl někdo, kdo zatroubí na poplach, pokud by se mu zdálo, že naší křehké demokracii opět hrozí útlak, eliminace, výlučnost a nulová tolerance odporu.
Tento dnešní večer nás všechny — při příležitosti páté demonstrace organizace Mene Tekel proti totalitním ideologiím — k tomuto úkolu vyzývá.
Prosím, zamyslete se nad tím; předem děkuji.
Redakce: MK
